Není jízdenka jako jízdenka
Před několika lety si cestující koupil jízdenku do cílové stanice a pak už si jen počkal na vlak směřující do této stanice. Vstupem soukromých dopravců na železnici již dnes ale nelze bezmyšlenkovitě nasednout do prvního vlaku, který na nástupiště přijede, ale pozorněji sledovat, kterého dopravce vlak je. Víkendový příběh, kterého jsem byl náhodou svědkem ukazuje na úskalí doposud nedořešené problematiky vzájemného uznávání jízdenek mezi jednotlivými dopravci, které navíc nebylo u soukromého dopravce zcela profesionálně zvládnuto.
Není zvykem, aby dálkové vlaky zastavovaly na zastávkách, proto mě při mém "výletu" do okolí Pardubic zaujalo zastavení soupravy LEOexpressu na opuštěné zastávce Pardubice-Opočínek, který ještě v minulém grafikonu nezastavoval ani v uzlové stanici Pardubice. Po odjezdu soupravy zůstala na peronu bičovaném studeným větrem bezradná osoba se zavazadlem, hledajíc kohokoliv, kdo by ji vysvětlil, co se vlastně stalo, kde je a jak se dostane zpět do "civilizace". Z kontaktu s dotyčným vyplynulo, že se jedná o cizince, který má namířeno z Pardubic do Prahy. Ačkoliv měl platnou jízdenku, při jejím ohledání bylo patrné, že byla vydána Českými drahami, která u soukromého dopravce neplatí.
Bylo tedy jasné, že se nejedná o úmyslnou jízdu "načerno", ale omyl při nástupu do vlaku v Pardubicích. Přesnou konverzaci dotyčného s personálem vlaku dnes již asi nezjistíme, ale výsledkem bylo zastavení soupravy na zastávce v Opočínku a vyloučení cestujícího z přepravy. Evidentně nebyly hledány všechny možnosti, které by celou situaci vyřešily, ale bylo přistoupeno hned ke krajnímu řešení. Pokud by tomu bylo jinak, nebyl by vlak zastaven po necelých pěti minutách jízdy.
Jak tedy celou vzniklou situaci pro nešťasného cestujícího zdárně dořešit? Nabízel se osobní vlak z Přelouče do Pardubic, který měl během chvíle do zastávky dorazit a byl již řádně rozhlasem ohlášen. Situace se ale zkomplikovala tím, že osobní vlak ani po 30ti minutách nevyrazil ze stanice Přelouč, ovšem tuto informaci se cestující na zastávce v Opočínku, pokud nemá "chytrý" telefon, nemá jak dovědět. Řešením tedy bylo nasednout do auta, kterým jsem tam byl a jet společně do Pardubic a celý proces na peróně zopakovat, tentokrát s již s tím (pro cestujícího) správným dopravcem.
Celý příběh ukazuje hned na dva nedostatky. Prvním je nedořešené uznávání jízdenek jednotlivými dopravci navzájem, druhým je absence informačního systém cestujících na některých zastávkách. Zde ale řešením v dané situaci bylo, zapnout rozhlas a ohlásit předpokládané zpoždění osobního vlaku... Ano, má to i třetí rozměr a to lidský přístup.
Vzhled zastávky Pardubice-Opočínek (ilustrační foto)